Práce Blatná, málo platná

20. listopadu 2020

Česká tragédie pokračuje. Obchody budou moci mít otevřeno do 21. hodiny. Ministr Blatný ujišťuje, že cesta z obchodu bude tolerována i po odbití policejní hodiny, byť bude zakázána. Další dílek skládačky k systému, který by se snad nedal nazvat lépe než jako typicky český. Vše, co není povoleno, je zakázáno. Velká část toho, co je zakázáno, je zakázána jen proto, aby se to porušovalo. Aby se koza nažrala, a vlk zůstal celý. Porušování pravidel je tolerováno, policie je nevidí, možná proto, že je nucena sama jiná porušovat. Má to však určitou mez. Překročíš mez a přijde trest. Nikdo neví, kde je mez. Můžeš to jen opatrně zkoušet. Jako oko bere: vyhrává ten, kdo se přiblíží co nejblíže, ale ani o píď nepřeleze. Když tě chytí, sám musíš uznat své provinění. Protože nelze býti nevinen. A ta hra se hraje každý den. Někdo sází trochu, jiný hraje vabank. A kdo je nepohodlný a dělá potíže, má už od začátku hry dvě desítky v ruce. Ovšem to by bylo pořád moc spravedlivé. Takže přidejme ještě jedno pravidlo: vyvolení mohou uklidit svoje karty pod koberec.

K čemu je vůbec zákaz volného pohybu v noci, když platí zákaz volného pohybu i přes den? Aha, on nějaký je? Je, poměrně restriktivní. Jen byl upaden v zapomnění, když ho přebili tím nočním. A tak bychom mohli pokračovat. Když soud nějaké opatření zruší, zavedeme ho beze změny znovu. A až nám ho zruší zas, vytvoříme zase další klon.
Chceme-li jít tou cestou, směle do toho. Nasázejme ke všem mostům zákazy vjezdu a vstupu. Zajisté se po nich bude jezdit a chodit dál. Až však jednou most spadne, budou všichni z obliga. Veďme lidi k sobectví a zášti, to k tomu přeci patří. A děti? Jistě, naučme je v tom chodit, ale jinak? Po nás potopa!

Nebo můžeme zvolit jinou cestu. Cestu, na které budeme vše nazývat pravými názvy. Pravidla budou buďto účelná a vyžadovaná, nebo nebudou žádná raději než bezduchá. Pravidla budou pro všechny stejná, ale ne zase černobílá. Cestu, po které půjdeme všichni šťastněji. Cestu vzájemného respektu a porozumění. Taková cesta však vyžaduje zaplatit mýtné. Odejmout kousek sebe a dát ho druhým. Zvládneme to? Ne každý je toho schopen. Právo, spravedlnost a lidskost jsou mnohoznačná abstraktní slova. Jejich významy mohou mnohému připadat vzdálené, nebo dokonce zbytečné. Nehodné oběti. Až jednou přijde čas, kdy mu přijdou k duhu, bude pozdě. Nebude jich moci dosíci, protože do té doby se už docela vytratí. Pamatujte na to, prosím, až budete volit mezi cestami vy. Nebude to snadné, ale zvládneme to. Zvládněme to!