Nouzový stav

15. února 2021

Výklad ústavního zákona o bezpečnosti a krizového zákona, kterým se zaštiťuje vláda, říká, že faktické prodloužení nouzového stavu bez souhlasu Poslanecké sněmovny je možné tehdy, pokud stojí za jeho vyhlášením jiné důvody než předtím. A že tedy když byl původním důvodem boj s covidem a nyní žádost hejtmanů (kvůli boji s covidem), to je v pořádku. Osobně s takovýmto výkladem nemohu souhlasit a přijde mi to jako ještě větší deformace ústavního pořádku než všechny úskoky Prezidenta republiky. Každopádně nejsem jakkoli právně vzdělán, takže jsem jej s hořkostí přeci jen vzal na vědomí.
O to větší překvapení nastalo, když se vyhlášení nového nouzového stavu objevilo ve sbírce zákonů. Důvod vyhlášení? Do písmene stejný jako předtím! Neboli aktuální nouzový stav už je nezákonný i podle samotného výkladu vládních právníků. Čím to? Napadají mě jen dvě možná vysvětlení.
1) Vládě nepřipadá důležité takový zásadní fakt, o který právně opírá své rozhodnutí zasahující dolních deset miliónů lidí v Česku žijících, ve svém usnesení písemně uvést, nebo
2) si je od samého počátku vědoma nezákonnosti svého rozhodnutí a celé to divadlo s hejtmany bylo jen krmením pro média s podtextem, kterak hrdinně Andrej Babiš vlastním tělem zabránil opozici stisknout červené tlačítko v jaderném kufříku.

A co se stalo s mimořádnými opatřeními? Až na pár výjimek vůbec nic. A tím nemyslím to, že se žádná nerozvolnila nebo alespoň neupravila tak, aby dávala smysl. Vláda ale ani nepřevedla ta opatření, u kterých by to bylo možné, pod křídla zákona o ochraně veřejného zdraví, o čemž tak dlouho básnila. Jistě, z hlediska jejich platnosti je jedno, zda je tomu tak, nebo zda jsou odůvodněna nouzovým stavem. Jenže. Ve chvíli, kdy tu máme potenciálně nezákonně vyhlášený stav nouze, se může stát, že ho v jistý okamžik Poslanecká sněmovna nebo Ústavní soud zruší, a to pravděpodobně s okamžitou platností. A v ten okamžik samozřejmě ihned pozbývají platnosti všechna opatření, která se na něj váží. A to by znamenalo ten armageddon, kterým nám všem členové vlády dlouhodobě vyhrožují. Jestliže teď měla vláda více než týden na přípravu na eventualitu, že nouzový stav skončí, a neudělala docela nic, jak by to asi vypadalo ve chvíli, kdyby se najednou dozvěděla, že právě skončil? Zdá se mi, že pan premiér nás od zkázy nezachránil, naopak nás k ní posunul ještě blíže, než jsme kdy dřív byli. Nebo - a teď fabuluji - je to záměr s cílem zastrašit výše zmíněné orgány od odstraňování tohoto nezákonného stavu?

Ať už je náš názor na covidová opatření jakýkoli a přáli bychom si je uvolnit nebo naopak zpřísnit, nemůže a nesmí to ospravedlňovat porušování platných zákonů, natož Ústavy. Nouzový stav je sám ze své podstaty bianco šekem, který dává vládě mimořádné pravomoci, o kterých se předpokládá, že je využije účelně. Není ovšem jedinou možností, jak realizovat i ta nejpřísnější opatření. To by bylo možné i za pomoci onoho tzv. pandemického zákona nebo v horším případě i vyhlášením jednotlivých opatření formou zákona. Je akorát jediným prostředkem, který umožňuje, aby za pomyslným kormidlem stála jen a pouze vláda, což de facto znamená jen a pouze Andrej Babiš. Obávám se, že až do těchto dnů nezažila Česká republika tak flagrantní porušení ústavního principu dělby moci. Moc výkonná nedovoleně zasáhla do pravomocí moci zákonodárné. A tak si říkám: jestliže moc soudní zruší některá mimořádná opatření, bude tento výrok vláda akceptovat? Nebo jej s prohlášením, že se situace od posouzení soudem změnila, pohrdavě odmítne? Nakonec si k tomu připravila (ať už vědomě či ne) půdu tím, že všechna původní opatření nechala ke konci minulého týdne vypršet a vyhlásila nová se stejným zněním.

Co se týká ohrožení koronavirem, situace se minulý týden nijak zásadně nezměnila. Počet případů je víceméně pořád stejný a opatření se víceméně nemění. Co se týká ohrožení drzostí našeho předsedy vlády, mohu jen konstatovat, že pozvolný úpadek přešel ve volný pád.