Sedm

28. ledna 2022

Před několika týdny k nám nezvratně přišel rok dvoutisící dvacátý druhý. Jakmile celý udýchaný dorazil, hned po pozdravu jsem se ho ptal, jaká byla cesta. Nemohu zaručit, že jsem mu v té válečné vřavě plné výbuchů a světelných efektů všude okolo správně rozuměl, ale myslím, že upřímně říkal, že se mu vlastně vůbec přijít nechtělo a přemýšlel, jestli by se nemohl ještě někde na chvilku zašít. Jenže kalendář je tvrdě vymáhaný zákon, který platí beze změn už přes 400 let. Navíc mu prý volal rok předchozí a řval do telefonu, ať kouká přijít včas, protože on už tu nechce setrvat ani o jediný den navíc. Vůbec se mu nedivím. Ať je to jakkoli, radujme se, že je tu nový rok s námi, nabídněme mu řádné pohoštění a přijměme ho zase do příští zimy mezi nás, než skončí jako každý rok, který nás lidi omrzel, v podobě starých papírových kalendářů v odpadu. Inu, sláva je pomíjivá.

Co nám tento rok asi přinese? Když přišel, viděl jsem ho odkládat objemné a těžké zavazadlo, které přinesl s sebou. Zřejmě se tedy politici ve svých projevech nemýlili, když říkali, že tento rok bude velmi těžký. Pochopitelně mne zajímalo, co se skrývá uvnitř oné tašky, odmítl mi to však ukázat. Prý je to překvapení. Miluju překvapení. Pokud však jde o vážné věci, raději bych zůstal v obraze, dokud nespadne ze stěny.

Co tedy můžeme vidět a slyšet, že se děje kolem nás? Že mnoho lidí na totéž už rezignovalo a raději si obstarali pomyslnou bílou hůl s červenými pruhy. Raději si do hlavy nepouštějí žádné rušivé signály. Jinak si totiž začne mozek sám dávat jedna a jedna dohromady a promítat myšlenky. Všechno je dražší. Potraviny, elektřina, přátelé. Co bude za půl roku, za dva? To je otázka, na kterou se jistě snaží uhádnout odpověď nejeden ekonom či sociolog. Jenže snaha i těch nejzkušenějších je nakonec stejně marná, jakmile přijde ke slovu diagnóza omikron.

Ono řecké písmeno znal donedávna ještě málokterý Čech. V matematice ani fyzice se pomocí malého omikron nic neoznačuje, považuje se za nevhodné, jelikož není rozeznatelné od písmena latinky o, které se už stejně tak plete s nulou. Dnes si ale bez nejmenšího soucitu k ostatním tématům přisvojuje ty nejlepší vysílací časy na všech televizních kanálech a přední politici si je mažou místo másla na chleba. Přeneseně řečeno na těla občanů, které tato politická eucharistie představuje. Samozřejmě, že při současném stavu naší státní pokladny přijímají i samotní členové vlády pouze chléb. Ačkoli tedy onen politik, který byl tenkrát dopaden, když přijímal v krabici podobojí, už je opět čerstvě na svobodě. Naše doba, kdy prakticky okamžitě víme, co se kde šustne, od Ohňové země až po sousedovu ložnici, vyžaduje jiný přístup k politice než kdysi. V dnešním světě je důležitá dynamika. Zřejmě proto jsou političtí představitelé přesvědčeni, že pro uspokojení okamžitých nálad ve společnosti je potřeba soustavně přijímat bláznivá a nahodilá opatření a jiná zase rušit. Jinak by snadno občan a volič mohl nabýt dojmu, že volení zástupci za jeho odvedené daně jenom zahálejí.

Ta tam jsou prohlášení, že je třeba postupovat koordinovaně a s rozmyslem a vyhýbat se populismu. Zdá se, že koalice nám jako vždycky po prvním slavnostním obžerství s neomezeným přísunem listů blahovičníku usnula na vavřínech. Ministr zdravotnictví nejprve prohlásil, že vyhlášku o povinném očkování proti koronaviru zruší, poté oznámil, že se tak stane až v polovině února, aby ji nakonec zrušil neprodleně o měsíc dřív. Poté, co vláda kritizovala mrhání veřejnými prostředky, pochlubil se ministr veřejnosti s plánem hradit vybrané skupině obyvatelstva rovnou 5 laboratorních testů na přítomnost původců oné nemoci. Škoda jen, že se se svým plánem nepochlubil také svým podřízeným, kteří by zajistili jeho provedení. Inu, co nefunguje, to funguje alespoň na papíře, a co nefunguje ani na papíře, pořád funguje v mediálním prostoru jako reklama. A pokud jste už náhodou zapomněli na našeho minulého předsedu vlády, který řídil republiku podle výsledků anket na sociálních sítích, tak vězte, že nový ministr dopravy už se stihl na Facebooku zeptat, jak by se občanům zamlouvalo zvýšení povolené rychlosti na dálnicích na 150 km/h. A protože prioritou této vlády je digitalizace, je elektronické podání přiznání k dani z příjmů rovnou na několik týdnů mimo provoz.

Nemusíme ale střílet jen do vlastních řad. Zajímavý příklad nám dává Rakousko, které podmiňuje vstup očkovaných cizinců předložením negativního PCR testu. Z toho jsou ovšem vyňati lidé, kteří byli očkování takzvanou posilující dávkou vakcíny. Vypadá to, že v Rakousku se koronavirus řídí jinými pravidly a čerstvě dokončené základní očkování ho vůbec netrápí. Důležitý je jen počet. Je to tak jednodušší. Téměř každý Rakušan zvládne počítat do tří. Určitě to svede každý koronavir, však viděli jste někdy, kolik má prstů?

A tak si vlastně říkám, kam na všechna ta čísla chodí. Můžeme střílet i od boku. Kolik bude činit sleva na jízdné pro studenty? Kolik dní bude příští týden trvat karanténa? A jak asi vláda a všichni její odborníci, kteří se od vlády posléze raději odvracejí, přišli na to, kolik je zrovna ten správný počet dávek očkování?

Možná si ještě někteří, stejně jako já, vzpomínáte na televizní reklamu na osobní automobily, která se vysílala před lety. Výrobce tehdy propagoval záruční lhůtu, se kterou své vozy nabízel. Účastníci jakési konference seděli v této reklamě plní napětí a soustředěnosti ve ztichlém kongresovém sále, když jeden z nich náhle vstal a energicky pronesl jediné slovo v celém spotu, načež celý sál propukl v jásot: „Sedm!“

Tak asi nějak tak. Bude to bezesporu zajímavý rok.