Zase ten nouzový stav

30. března 2022

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky: „Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.“ Tolik teorie.

Praxe je taková, že od šestého slova dál je citovaný odstavec zbytečný. Oba dva výčty, které následují, jsou jen proto, aby už tak krátký zákon nebyl ještě kratší. První z nich mi připomíná oblíbený test pozornosti z učebnice matematiky na základní škole, kde byl příklad na násobení asi dvaceti čísel, a jedním z posledních činitelů v součinu byla nula. Kdo postupoval mechanicky od začátku do konce, pořádně si započítal, kdo si všiml, měl hned hotovo. Klíčovému spojení „jiné nebezpečí“ račte porozumět jako „cokoli“. Je přeci úplně jasné, že nějaké pohromy a havárie jsou tam jen proto, aby tam něco bylo. Přece to tehdy nikdo v Parlamentu nemohl myslet tak, že by jiným nebezpečím byly jen události obdobné těm jmenovaným. Nebo snad ano?

Druhý výčet se už dnes také neuplatňuje. Jakým způsobem by byly v současné situaci ohroženy životy, zdraví, majetek, vnitřní pořádek nebo bezpečnost, kdyby nouzový stav nebyl? Tím, že by se uprchlíci ušlapali, kdyby se všichni poctivě snažili splnit přihlašovací povinnost do 3 dnů po příjezdu? Vždyť sám předseda vlády tohoto státu říká, že českých občanů se tento nouzový stav netýká. Nepopírá tím náhodou existenci jakéhokoli ohrožení?

A to je další věc. Občanů se to přece netýká. My si tady budeme dělat, co budeme chtít, zavedeme tu nouzový stav, přidělíme si pravomoci, které nám normálně nepřísluší, my si tady ulevíme od zadávacích řízení veřejných zakázek, my si tady navrtáme demokratické základy, na kterých stojí naše země, umožníme soudům ukládat přísnější tresty, ale vy, milí, občané, můžete klidně spát a žít jako dřív, protože vás se to vůbec netýká. Vláda se snaží prezentovat nouzový stav nikoli jako mimořádný nástroj pro opravdu mimořádné situace, které nelze jinak řešit, jako nutné úředně-technické opatření, bez kterého se vlastně nemůže efektivně dělat nic. Jako fakt, že kdyby nebyl vyhlášen nouzový stav, ministři by nemohli zadat žádný mimořádný úkol svým podřízeným a premiér Fiala by zřejmě ani nedostal služební mobil. Vzpomeňme, jak ti samí lidé v minulém volebním období tehdejší vládě nespočetněkrát připomínali, že nouzový stav je příliš mocný nástroj a vyčítali, že nepředložili žádný plán. Strany se otočily a najednou je to v pořádku. Nikdy dřív mě nenapadlo, že by někdo mohl výrazný zásah do demokratického chodu České republiky prezentovat jako nezbytné opatření technického charakteru. Alternativy existují, ale nejsou bohužel tak lákavé.

Mimochodem, český správce domény nejvyššího řádu jakožto nezávislý orgán blokuje několik domén dezinformačních webů. Na základě dohody s vládou a údajně na základě černé listiny od Vojenského zpravodajství. Svobodu projevu lze omezit pouze v případech stanovených zákonem. Pokud nám tyto případy a s nimi spojené postupy nestačí, zdá se, že existuje jednodušší cesta. Co se nám nelíbí, dáme na nějaký seznam a bude to zcenzurováno (ano, cenzura je, i když skrýváte lži). Dotčený subjekt pak nemá žádnou možnost odvolání, protože správce domény jej pouze odkáže na to, že je na černé listině, a ten, kdo jej na ni umístil (pokud neřekne, že je to tajné) zase na to, že z toho přece nevyplývá, že by měl být zablokován. Oficiálně žádný zákaz neexistuje, ale fakticky platí. Je to běžná praktika v mnoha totalitních zemích. V právním státě nemá co dělat.

Od současné vlády vzešel i nový nápad, že nouzový stav lze souhlasem sněmovny prodloužit na libovolně dlouhou dobu. Je pravda, že již zmiňovaný ústavní zákon není v tomto zcela explicitní. Doplácíme na to, že se legislativci nerozhodli psát zákony žádným jazykem programovacím, nýbrž českým. A tak se zástupci vládní koalice jali vysvětlování, že jde o novou situaci a rozhodnutím o délce prodloužení nouzového stavu vytvoří sněmovna precedens. Zřejmě jen proto, že jich je tam mnoho nových, si neuvědomili, že tento precedens už vytvořila minulá vláda tím, že vždy žádala o prodloužení nejvýše o 30 dní s tím, že tuto dobu označovali za nejdelší možnou. Nezájem. My jsme přece ti hodní, co vyštvali Babiše, tak jakápak přiměřenost a kontrola moci?

Nedivil bych se, kdybych byl za těch pár odstavců považován za Putinova trolla. Proruské názory nemám ani náhodou. Pouze odmítám přijmout, že si lidé v čele tohoto státu zacházejí s jeho demokratickým řádem, jak se jim hodí. Minulá vláda vyhlásila stav nouze kvůli nákaze, tato vláda kvůli „nutnosti reagovat na migrační vlnu“. A ta příští ho vyhlásí, jakmile někde uvidí výstražnou dopravní značku A22. Mnozí občané po volbách upadli v přesvědčení, že ten zlý odešel a teď už bude dobře, a podporují, co nová hodná vládní koalice udělá, hlavně aby už dobře bylo. Jenže svět není bipolární, tady není žádné dobro a zlo. Přinejmenším v politice. Zaprvé proto, že dobro nejde dělat silou. Zadruhé proto, že už pomalu začíná platit jako dřív, že kdo nejde s námi, jde proti nám. Řekněte, není v takové chvíli lepší si oddychnout, že se nás to přece nijak netýká?