Mzdy, politici a výbušniny

27. prosince 2022

Návrh na automatické stanovování minimální mzdy jako určitého procenta ze mzdy průměrné, o kterém se v poslední době vážně hovoří, krásně ukazuje úroveň základních matematických dovedností naší politické reprezentace. Průměrná mzda je hezký národohospodářský ukazatel, akorát je přímo ovlivněna výší minimální mzdy. Koho by to napadlo... Kruh kladné zpětné vazby se uzavírá.

Pokud by se při zvýšení minimální mzdy zvýšila mzda skutečně jen té části zaměstnanců s nízkými výdělky, mechanizmus by byl stabilní. Jenže to je velmi izolovaný pohled na věc. Reálně je ale důsledkem zvýšení minimální mzdy také růst mzdy ostatních zaměstnanců, které si zaměstnavatelé potřebují udržet. Takže: vzroste průměrná mzda, kvůli tomu se zvýší minimální mzda, a tím opět vzroste průměrná mzda, nastane další zvýšení minimální mzdy a tak pořád do kolečka. Nebo totéž naopak, pokud průměrná mzda klesne.

Když to půjde dolů, zachytí to přirozená rovnováha na trhu práce, minimální mzda bude příliš nízká a ztratí význam, pro který byla zavedena. Když to půjde nahoru, máme krásný generátor inflace. Náklady na pracovní sílu porostou, stejně jako tlak na mechanizaci a automatizaci, což opět nejvíc odnese nekvalifikovaná pracovní síla.

Když už bychom měli do zákoníku práce zavádět diferenční rovnice, byl by lepší nějaký samoregulační systém brzd a protivah, spíše než stavět zákony na principu, na kterém fungují výbušniny.