Babiš a NATO

24. ledna 2023

Osobně si myslím, že Andrej Babiš na ČT zpochybnit závazky této země vůči NATO opravdu nechtěl. Pustil jsem si ten fragment několikrát a pokaždé jsem o tom byl víc a víc přesvědčený.

Abych to vysvětlil, musím poukázat na to, jak přistupuje Babiš celkově k prostoru, který dostává v předvolebních debatách. Chápe je víceméně jako neomezený prostor pro vedení své kampaně, a to nejen tím, co říká, ale také tím, jak se při debatě chová. Vy možná vnímáte jako vítěze debaty obecně dobrého rétora, který přichází s přesvědčivými argumenty a umí obhájit, proč by právě on měl být brán v potaz. To ovšem vyžaduje schopnost ty argumenty poslouchat a vyhodnocovat. Možná vám to připadá jako zcela elementární dovednost, ale vězte, že pro někoho, kdo vyrůstal a celý život žil v prostředí, kde shůry slýchal jen „tak to je a tak to bude,“ zůstává nezažitou. Pokud se navíc dotýkáme věcí, které vnímáme jako citové, člověk často pozbývá logického uvažování a jedná podle svých citů. Politika bohužel takovou citovou věcí nezřídka je, a jak vidno, kampaň Babiše se tomu hodně snaží pomoci. Pod vlivem emocí pak můžeme snadno vnímat jako vítěze debaty – a vhodného „vůdce“ – člověka, který neustále drží iniciativu, maximálně využívá všech možností a nenechá se případným odporem zastavit; pomíjejíce přitom veškerý věcný obsah diskuze. A to přesně Babiš dělá. Neustále předhazuje svým soupeřům něco, na co budou muset reagovat, a ignorovat moderátora debaty, který mu akorát bere jeho iniciativu a překáží mu. V podstatě jde také o soupeře, protože televizní moderátor přeci nemůže mít navrch nad někým, kdo se chce stát prezidentem republiky.

Možná to Babiš ani nedělá záměrně a prostě si jen v hlavě prochází plán svého vítězného tažení a nevnímá, zatímco se ho moderátor na něco ptá. Ono je to nakonec docela jedno, tak nebo tak. Výsledek je stejný a byl vidět třeba v závěru debaty na Nově před prvním kolem: Moderátor se kandidátů zeptal na tři slova vystihující, proč by je měli lidé volit. Babiš ale svá tři slova nahradil svým klasickým monologem na docela jiné téma. No a v podobném duchu se ze strany Andreje Babiše nesla i ta inkriminovaná debata na České televizi. A tak se to stalo.

Babiš totiž neodpovídal na otázku, kterou mu položil moderátor, ani nemohl, protože tu otázku vnímal pouze povrchně. Jakmile slyšel něco na téma vojenského konfliktu, začal automaticky formulovat svá protiválečná gesta. Řezníčkova slova o Polsku a Pobaltí se dočista ztratila ve fičení vichru nad Baltem při bouři myšlenek, které se honily předsedovi hnutí ANO hlavou, zatímco nabíjel kulomety k vysypání dávky na svého nepřítele. Následné pokusy o ujištění, zda opravdu řekl to, co řekl, zanikly ve vřavě válečných kanónů docela. A tak byl vyhlášen nový „peace for our time“.

Stejná seance, jiná otázka, stejný výsledek. Moderátor se Babiše ptá, co by udělal pro mladé voliče, aby ho šli volit. Babiš odpovídá, že by jim především řekl, co mají jít studovat. Téma bylo nahozeno – mladí lidé – a tím pro něj role moderátora končí. Jak přesně zněla otázka už ho nezajímá. Potom mě jen udivuje, že někdo věří, že Andrej Babiš naslouchá obyčejným lidem, když ani není schopen poslouchat otázky v debatě, která je pro něj osobně mimořádně důležitá. Ale jak říkám, mnoho lidí si toho prostě nevšimne, protože dojem si tvoří jiným způsobem.