Vzpomínky na covid – 1. Varovné otřesy

02. března 2025

Kdejaký sdělovací prostředek v těchto dnech uvádí články a reportáže připomínající pět let staré události. Zdá se to jako dávná doba, že? A přesto jsou některé vzpomínky na dobu, kdy se Česko infikovalo, neskutečně živé. Aspoň tedy pro mě. Zdržím se ale svých obvyklých nejapných hodnocení situace a nebudu ani prozrazovat svůj názor na to, čím se vlastně tenkrát Česko nakazilo. Hodnocení, nebo třeba jen nezapomenutí ponechám na Vás. Z mé strany to budou tentokrát jen čisté vzpomínky – a myšlenky. Nebo alespoň tak čisté, jak je dokážu po pěti letech z hlavy izolovat, neboť většinu z těch věcí nemám zapsané nikde v deníčku. Když si vzpomenu, budu sem v průběhu následujících měsíců přidávat více takových vzpomínek.

2. březen 2020 bylo pondělí, na to nikdy nezapomenu. Tohle datum slouží v mojí paměti jako kotva upevňující časovou řadu všech následujících událostí toho března. Den předtím, v neděli večer, přišla všem na Fakultě strojní ČVUT zvláštní zpráva. Zápletka byla jednoduchá: jistý vyučující ze strojárny v průběhu týdne navštívil jakousi obhajobu závěrečné práce, kde byl kontaktu s českým „pacientem č. 2“, jistým akademikem z ČZU, detekovaným toho dne. Existovalo tudíž podezření, že sémě čínské nákazy bylo již zaseto do akademické obce FS ČVUT a je třeba zabránit jeho šíření. Proto byla Fakulta strojní pro další den, tedy onoho 2. března, uzavřena.
Tato zvěst se samozřejmě šířila jako lavina, i mezi námi na Fakultě elektrotechnické. Ta totiž mimo jiné se strojárnou sdílí obě svoje hlavní komplexy budov, v Dejvicích i na Karlově náměstí. Ovšem u nás zatím ticho po pěšině. A tak jsme se prostě 2. března vydali do školy. Výuka od 9:15 probíhala normálně, ale asi po půl hodině se začaly objevovat informace, že i naše Fakulta elektrotechnická je uzavřena.
Jenže, co to znamená uzavřena? Byl to druhý den koronavirové epochy v Čechách, takže to mohlo znamenat ledacos. Veřejnost právě hromadně skupovala zásoby potravin v prodejnách a naše exekutiva byla jako na trní, až si vyzkouší všechny nouzové postupy a důležitá prohlášení. Mohlo to znamenat, že všechny osoby v budově se provinily tím, že dýchaly nespočet metrů krychlových vzduchu smíseného se vzduchem z propojené budovy Fakulty strojní. A takové provinění mohlo znamenat verdikt, že budou na pár týdnů nemilosrdně odděleny od zbytku světa a uvězněni v univerzitní budově… hlídkami s respirátory a dlouhými zbraněmi. Ano, i taková fantazie (a nebo alternativní realita?) v tu chvíli byla na místě.
Naštěstí se během další půl hodinky vyjasnilo, že vrátný lidi pouštět ven může, a výuka byla oficiálně zrušena. Později toho dne potom přišel od proděkana e-mail s tím, že nákaza se u onoho pána ze strojárny nepotvrdila a že od úterý se navrací chod fakulty do normálu.

Byly to takové varovné otřesy, jaké se někdy pozorují před výbuchem sopky. Do definitivního ukončení výuky na ČVUT zbýval přesně týden.