Pražská integrovaná loterie, ve které nelze vyhrát

23. listopadu 2025

Od začátku příštího roku se mění tarif Pražské integrované dopravy. Bude se zdražovat. Budiž, to už tak bývá a má to své vysvětlení. Co ale přichází bez vysvětlení (jen s tykajícím sloganem „neplať víc, než musíš“) a s mnoha problémy, jsou rozdílné ceny jízdenek zakoupených v mobilní aplikaci a jízdenek papírových.
Hned v tomto rozdělení se skrývá ten centrální problém. Není to rozdělení na hotovostní a bezhotovostní platbu. Je to skutečně: mobilní aplikace a zbytek. Pro ty, kdo nepocházejí z Prahy, ale z vyspělých českých měst, je třeba vysvětlení. V Praze neexistuje nic takového, že by se v tramvaji či autobusu přiložila někam bankovní nebo jiná karta, a tím by bylo zaplaceno. Terminály na platební karty sice v MHD máme, to ano, ale i ty tisknou papírovou jízdenku. Z toho, že PID zvýhodňuje mobilní aplikaci oproti všem ostatním způsobům, plynou potíže v mnoha oblastech.

První je oblast sociální. Pro to, abyste mohli jezdit za stejnou cenu jako všichni ostatní, musíte vlastnit chytrý mobilní telefon, mít v něm nainstalovanou aplikaci PID Lítačka a umět ji používat. Vzhledem k tomu, že důchodci už pár let ve Středočeském kraji nemají hromadnou dopravu zadarmo, nejde o úplně zanedbatelnou skupinku lidí. Nápadně se to podobá praxi některých supermarketů, které také nabízejí výhodnější ceny jen a jen těm, kdo si nainstalují jejich mobilní aplikaci. To se mi sice taky tuze nelíbí, ale přece jen jde o podnikatele, kteří si mohou v mezích platných zákonů zvolit obchodní strategii, jaká se jimi zlíbí. Jenže hlavní město Praha a Středočeský kraj jsou něco trošku jiného. Dostali jsme se na zhruba podobnou úroveň, jako kdyby dostali ti, kdo si nainstalují mobilní aplikaci, slevu z daně z nemovitosti. Pak už stačí jít jen o krůček dál: nabídnout větší slevu lidem, kteří budou v aplikaci pravidelně plnit drobné úkoly. Třeba se podívají každý den na denní vlog primátora. Tím bude gamifikace samosprávy završena… a jistě tušíte, že svobody nám to nikomu víc nepřinese.

Říkáte si, že sleva na jízdné zakoupené v mobilní aplikaci má svůj ekonomický smysl a že snad odráží náklady spojené s jednotlivými prodejními kanály? Pojďme tedy ty náklady rozebrat. Koupíme-li si papírovou jízdenku v automatu, stojí něco provoz a údržba toho automatu. Kupujeme-li jízdenku u řidiče, stojí nějaké peníze ten čas, který řidič věnuje prodeji jízdenek. Řidiči i automatu je však jedno, zda tiskne jízdenku za 12 korun nebo za 180. Úbytek času, papíru a peněz na údržbu automatu je pořád stejný. Tyto náklady tedy závisí na počtu vydaných jízdenek bez ohledu na jejich jmenovité hodnoty. Část lidí platí hotově, takže dále tu máme náklady spojené se zacházením s hotovostí. Díl těchto nákladů je samozřejmě daný celkovou tržbou. Ovšem další díl je fixní (o kolik potřebujete lepší pancéř a ochranku na převoz 20 milionů oproti 10 milionům?) a další je daný počtem kusů přijatých bankovek a mincí, což opět v kontextu jízdenek znamená, že dražší jízdenka neznamená o moc větší náklady než jízdenka levná. Na druhé straně stojí platba kartou. I ta přináší jisté fixní náklady (množství platebních terminálů), významnější jsou ale náklady variabilní. Ty si však dovolím z porovnávacích úvah úplně vyloučit. Proč? Protože i při nákupu jízdenky v mobilní aplikaci se platí kartou…
Došli jsme tedy k tomu, že vícenáklady papírových jízdenek jsou dány především počtem lístků, tudíž by dávalo smysl, aby příplatek za papírovou formu byl stejný pro všechny nominální hodnoty jízdenek. Když se podíváme do nového ceníku, zjistíme, že tento příplatek je na ceně jízdenky lineárně závislý, od nulového příplatku (jízdenky za 6 a 9 korun pro ZTP) přes čtyřkorunový pro klasickou „dlouhou“ jízdenku po Praze až po 27 korun u celosíťové celodenní jízdenky. Příplatek tedy neodráží vícenáklady spojené s papírovými jízdenkami, nebo možná ano (to by chtělo hluboký ekonomický rozbor), ale nerozděluje je mezi cestující spravedlivě. Mimochodem, když už jsme byli u těch osob s průkazem ZTP, které třeba pro své postižení nemusejí být schopny PID Lítačku vůbec používat, rozdíl v ceně mezi mobilní a papírovou jízdenkou u nich pro delší cesty existuje také.

Druhá oblast je softwarově-politická. Systém PID Lítačky spravuje pražská městská firma Operátor ICT, a. s. Systém je do rozumné míry decentralizovaný. Existuje centrální databáze kupónů, kterou si ale pravidelně ve změnových dávkách každé kontrolní zařízení stahuje. Ověření platnosti už se pak provádí offline (i když ani to z mojí zkušenosti nefunguje úplně bezchybně). Na trochu jiném principu funguje nákup krátkodobých jízdenek v mobilní aplikaci, ale i tam je potřeba komunikace s centrálním serverem jen při nákupu a aktivaci. Co se stane, když centrální systém na půl dne spadne? Nepůjdou kupovat kupóny a nepůjdou kupovat ani jednotlivé jízdenky v aplikaci. Dnes vlastně nic strašného. Kupóny si lidé koupí později a jednotlivé jízdenky si koupí za stejnou cenu jiným způsobem.
Vzpomeňme, že technické problémy už PID Lítačka měla. Po jedné aktualizaci se dlouho načítala, někdy se nechtěla otevřít vůbec nebo se otevřela, ale nic neukazovala. A to v době, kdy už bylo vysoce populární mít kupón či jízdenku v aplikaci a prokazovat se QR kódem. Postup dobré a zodpovědné softwarové firmy při takto závažné chybě je jednoduchý: identifikovat změnu, která chybu do systému vnesla, a když nejde chybu rychle najít a opravit, provést rychlý návrat k původní, funkční verzi. Tím se co nejdřív vyřeší nefunkčnost, chyba v kódu se může hledat později. Připomeňme, že OICT to trvalo několik měsíců.
Co se asi bude dít, až se objeví nějaká další chyba nebo třeba kybernetický útok, který znemožní nákup cenově zvýhodněných jízdenek v mobilní aplikaci, třeba zas na pár týdnů až měsíců? Povládnou revizoři PID tvrdou rukou a donutí pokutami cestující si kupovat dražší papírové jízdenky? Za cenu toho, že budou všichni magistrátním a krajským politikům tvrdě spílat? Nebo hlavní město a kraj uvolní pravidla, veřejně rezignují na přepravní kontrolu a smíří se s poklesem příjmů?

Konečně třetí oblast, která mě napadá, vychází ze spojení dopravní situace, náhody a práva. Papírová jízdenka a jízdenka v mobilní aplikaci se tváří, že jsou funkčně totéž, jenže v mnoha případech nejsou. A kdo si někdy četl Smluvní přepravní podmínky nebo Tarif PID, jistě si všiml, že tyto dokumenty jsou psány s ohledem na zásadu presumpce viny na straně cestujícího. Když si koupíme lístek s platností 30 minut, neznamená to, že jsme dostali něco opravňující nás k jízdě, která má trvat 30 minut. Dostali jsme glejt, který říká, že nás revizoři budou v dopravním prostředku tolerovat po dobu 30 minut od času vyznačeném na lístku. Na mnoha místech Tarifu PID se dočteme, že jízdenka je neplatná po uplynutí doby platnosti nebo že „skončí-li během jízdy dopravním prostředkem PID časová nebo pásmová platnost jízdního dokladu, je cestující povinen bez prodlení označit si další jízdní doklad nebo si jiným způsobem opatřit platný jízdní doklad pro další jízdu.“ Revizor nemusí řešit, že jste v autobuse stáli 10 minut v koloně a tím překročili platnost jízdenky. Revizor má plné právo vám dát v takové situaci pokutu. Tak to bohužel bylo vždycky. Ovšem jízdenky v mobilní aplikaci přinesly další takové situace.
Příklad první. Zastávka je těsně za křižovatkou a autobus přijíždí z kolmé ulice. Mezi okamžikem, kdy autobus vyjíždějící zpoza rohu spatříte, a zastavením v zastávce, uplyne 15 sekund. Mezi zastavením a odjezdem dalších 15 sekund. Můžete číhat na autobus a jakmile se objeví, aktivovat si jízdenku v aplikaci. Začne běžet minutová ochranná lhůta. Pokud bude uvnitř revizor, dostane vás s ještě neplatnou jízdenkou a pokuta je doma. Dobře, takhle ne. Tak tedy koupíte jízdenku tak, aby začala platit v čas pravidelného odjezdu. Předtím si ještě pohledem v aplikaci potvrdíte, že autobus jede včas. Co by se mohlo stát, že? Třeba to, že ve vedlejší ulici právě pracují popeláři nebo je tam železniční přejezd a jede vlak. Autobus přijíždí do zastávky se zpožděním 5 minut. Stejný čas už uplynul na platnosti vaší třicetiminutové jízdenky, kterou jste si koupili pro cestu trvající 28 minut. Dál už to znáte. Můžete se buď obávat revizora v koncové části vaší cesty, nebo si pro jistotu koupit další třicetiminutovou jízdenku, jak ostatně praví výše citovaný článek z Tarifu PID. To všechno je loterie, ve které nejvyšší možná výhra je ta, že nezaplatíte ani o korunu víc, než jste zaplatit měli. Druhá výhra v pořadí je ve výši –36 Kč, třetí pak –1200 Kč. Jediná relativnější jistota je koupit nebo označit si papírovou jízdenku až ve chvíli, kdy do autobusu nastoupíte. Ta je ovšem dražší.
Příklad druhý. Jedete z Prahy do Brandýsa na náměstí a máte pražský kupón. Stačí si tedy doplatit jen mimopražská pásma. Vyjíždíte z Českomoravské linkou 375 ve 16:00. Ve Vinoři (poslední zastávka v Praze) je autobus ve 16:25, na brandýské náměstí přijíždí ve 16:38. Aplikace vám tedy spočítá, že vám stačí jízdenka na 2 pásma a 15 minut za 24 Kč. Potvrdíte a aplikace vám jízdenku rovnou zaktivuje s odloženou platností na čas 16:25. Paráda, na nic nemusíte myslet. Autobus vyjede z Českomoravské. Na Freyově je taková normální pražská odpolední kolona. Zpoždění 6 minut. Na kruhovém objezdu u stanice metra Letňany je dopravní nehoda. Probíhá vyprošťování a provoz řídí policie. Zpoždění 10 minut. Nevadí, nikam nespěcháte. Na zastávce Letňany nastupuje skupina 20 důchodců, kteří původně chtěli jet až tím dalším spojem. Každý z nich jednotlivě se ptá na cenu, hledá peněženku, hledá v ní mince a platí. Zpoždění 14 minut. Ve Kbelích potkáváte na přejezdu vlak. To už ani nevadí, na zpoždění to přidá nanejvýš minutu… A pak najednou v Dřevčicích nastoupí nějací pánové a jeden zvolá: „Dobrý den, přepravní kontrola!“ Je 16:45. Otvíráte aplikaci PID Lítačka a vaše jízdenka nikde. Co to? Revizor vám napoví: „Je možné, že jste to neodkliknul a nezakoupil. Každopádně to bude 1500 Kč. Pokud nezaplatíte na místě, přirážka se zvýší na 2000 až 2500 Kč.“ No, uznáte, že to je asi tedy vaše hloupost a zaplatíte revizorovi 1500 korun. Až večer vám dojde, že jste si jízdenku skutečně koupili, ale autobus měl zpoždění a jízdenka z aplikace zmizí hned v okamžiku, jak přestane platit. Mohli jste se zkusit hádat (otázka je, jak moc úspěšně), ale to už je teď stejně jedno. Jak praví staré dobré Smluvní přepravní podmínky, „proti přirážce zaplacené na místě kontroly není odvolání.“
Kdybyste si byli koupili o dvě koruny dražší papírovou jízdenku, měli byste klid. U té by se totiž formálně začal počítat čas až ve chvíli skutečného času odjezdu z Vinoře a revizor by ji bez mrknutí oka uznal.

Závěrem snad jediné konstatování. Hlavní město Praha, Středočeský kraj, ROPID, IDSK ani dopravní podniky nejsou držiteli licence na provozování loterie. Přesto do ní cestující cenovou politikou ve veřejné dopravě tlačí, snad proto, aby si mohly společně odškrtnout další splněný milník v oblasti pseudodigitalizace České republiky.